S obranami jsme začaly když bylo Agátě 8 měsíců a když se na to koukám zpětně nejradši bych si nafackovala. Navštívili jsme našeho „cvičákového“ figuranta. Byla jsem ve sportovním výcviku úplný začátečník a tak jsem „figurantovi“ bezmezně důvěřovala. Což byla moje veliká chyba... když jsme přišly s Agou na plac, tak místo hraní si na lovení hadříku, či kůže následovalo brutální vydráždění hurónským řevem a práskání bičem. Aga si myslela, že jí ten člověk chce ublížit a úplně ji to rozhodilo. Řekla jsem si takhle teda ne! Odešly jsme a už jsme se tam nevrátily. A na obrany jsme se vykašlaly.
    Znovu jsme se k obranám vrátily když Agátě táhlo na druhý rok života. Našla jsem si na radu několika lidí skvělého figuranta Jirku Bravence, kterého jsem poprosila o pomoc při napravování strachu z obran.

Jelikož Agů moc baví překážky všeho druhu, rozhodly jsme se na AH vyzkoušet co obnáší další psí sport agility. Jak už jsem psala Aga je pro každou „špatnost“ a srandu, takže mě ani nepřekvapilo, že i agility jí moc bavilo. Dál se mu však nevěnujeme jen na cvičáku si občas pro radost probíháme tunel, překážky a proskokový kruh.